sobota 20. února 2021

Smyslný život, Giacomo Casanova, část 1.

Dlouho jsem se připravovala, že se s vámi podělím a převyprávím snad v jeho podání
pravdivý život Casanovi,  zřejmě největšího milovníka novodobé historie.
Využívám k tomu své výtisky jeho Pamětí, sepsaných do 12 dílů na sklonku jeho života
na zámku Duchcov.


 

Jedním z nejkrásnějších i nejhodnotnějších dárků, které jsem dostala, patří právě těchto
1
2 dílů knižních pamětí Giacoma Casanovi de Seingalt


Chtěla bych se tímto podělit o tento, dle mého názoru, klenot literatury, který představuje život tohoto obdivovatele ženského pohlaví, i přesně představuje dobu, ve které žil. Vzdělání a společenský život 18. století v různých zemích v Evropě, kde se zdržoval, působil i žil.

Jeho paměti byly sepsány na zámku Duchcov kolem roku 1797, když mu bylo 72 let. Zde mu byla nabídnuta práce, kde do své smrti působil jako bibliotékář a měl zámeckému pánovi sepsat paměti. Spolu s nimi, začal sepisovat i ty
své :)

 

Po přečtení jeho Pamětí jsem se na zámek vypravila se svými sestrami před 4 lety. 

Byla jsem překvapená, že tam průvodkyně jeho paměti neměly možnost si přečíst. 

Troufnu si říct, že je to věčná škoda, že tam jeho výtisk nemají k dispozici. 

Zde mu byla nabídnuta práce, kde do své smrti působil jako bibliotékář a měl zámeckému
pánovi sepsat paměti.

Ve své filosofické předmluvě k sepsaným pamětem prozrazuje o sobě toto, cituji:

“Moje sangvinická letora mne činila velmi přístupným lákadlům požitků smyslných. 

Býval jsem vždycky veselý a hotov oddávati se jednomu požitku po druhém. 

Při tom jsem byl velmi vynalézavým ve vymýšlení požitků nových. To je asi též původem 

mé záliby seznamovati se s novými lidmi a příčinou, že jsem snadno opět známosti
přerušoval. Nečinil jsem tak nikdy však z lehkomyslnosti, nýbrž vždy po dobrém rozvážení.
Vady, způsobené letorou, jsou nenapravitelny, poněvadž letora nezávisí na naší síle.
Jinak je tomu s povahou. Povahu tvoří duch a srdce. Letora neznamená při tom téměř nic.
Proto závisí povaha na výchově a dá se tudíž zlepšiti a změniti.

 

Vím, že jsem v celém mém životě jednal spíše z popudů citových než po dobrém uvážení. 

Smím jistě tedy říci, že mé chování záviselo spíše na mé povaze než na mém rozumu.


Holdování smyslné rozkoši bylo vždy mou hlavní starostí. Nikdy jsem neměl důležitějšího
zaměstnání. Cítil jsem vždy, že jsem stvořen pro uctívání druhého pohlaví, proto též jsem je
vždy miloval a dával se jím milovati, jak jen jsem mohl. Také bohatě zásobené tabule byl
jsem vždy vášnivým ctitelem a vždy jsem se nadchl vášnivě pro vše, co mne zajímalo.


Míval jsem přátele, kteří mi prokazovali dobro a byl jsem šťasten, když jsem jim mohl
dokázati svou vděčnost. Měl jsem též hanebné protivníky, kteří mne pronásledovali.
Nezničil jsem jich jen proto, že to nebylo v mé moci. Kdo zapomíná na urážky,
neodpouští jich proto ještě. Neboť k odpuštění je třeba býti hrdinou, míti vznešené srdce
a velkomyslného ducha. Kdežto zapomnění pochází ze slabé paměti nebo z lehké nedbalosti,
které se ráda oddává duše mírumilovná. Někdy též zapomínáme proto, abychom měli
svatý pokoj, neboť nenávist zabíjí nešťastníka, který ji nechává vzrůsti.


V těchto pamětech nejsou vypsána všecka má dobrodružství. Vynechal jsem ta, jež by 

mohla vzbuditi nevoli osob, které byli při nich účastny.


Kdyby se někomu zdálo, že některé milostné scény vypisuji příliš dopodrobna, 

nechť mě proto nekárá, leda proto, že jsem špatný malíř.


Nepsal jsem tyto Paměti pro mládež, neboť mládež musí zůstati nevědomou, aby neupadla
v pokušení. Psal jsem je pro ty, když jsou dosti obrněni životem proti každému svodu jako
salamandr, jenž se stává ohnivzdorným tím, že žije v ohni. 


Psal jsem francouzsky a ne italsky, protože je franština rozšířenější než moje mateřská řeč.


Motto, jež jsem zvolil pro své dílo, ospravedlňuje moje rozvláčnost a moje poznámky, 

které jsem snad příliš často, připojoval ke svým skutkům: Kdo není moudrým sám sobě, 

není vůbec moudrý. Z této příčiny bylo mi vždy potřebou, aby mne chválili v dobré společnosti.


Rád považuji sebe za hlavní původ a příčinu všeho zla i dobra, jež mne potkává. 

Proto jsem vždy s potěšením mohl býti svým vlastním žákem a považoval svou povinnost 

vážiti si a milovati svého učitele.”

 

V pokračování vám představím jeho začátek života a co utvářelo jeho letoru, jak ji sám nazývá :)

 

Carpe Diem, loučím se jeho životním mottem :)

 

Andrea Sofie

 

Intimity & Sex edukátorka 

 

www.zabavne-vecirky.cz 

www.omujboze.cz 

youtube: kanál Ó Můj Bože - poslech četby celého díla na pokračování

 



Ciao Sicilie - letní pobyt pod paprsky slunce

Sicílie v letním provozu Jaké bylo vycestování začátkem června S plným nasazením papírů k testům, potvrzením o prodělání či ne apod., ať žij...